Erasmus v Anconě

Naši brzy ráno odjeli vlakem směr Milano, kde je čeká odlet do Prahy. Nebyl žádný problém a proběhl to hladce, v Praze jsou v pořádku. Užili si to moc a zase to uteklo... Máme tu Péťu do soboty, něco podnikneme dohromady asi, ale taky si dost Kouskovi užijou jeden druhýho. Odpoledne se chystám připojit ještě na online meet do Vily 63, mám pohovor k nim do kuchně/pekárny. Kolem oběda si jdu ještě zaběhat, ale není to dneska můj den. Neběží se mi moc dobře. Pět kilometrů ale mám. Zkouším taky péct banánový chlebíček. STŘEDA Je volno, něco si šolíchám doma, procházka, oběd... Po šlofíku se jdeme i s Anež projít k Passetu a sestoupíme novou cestičkou k pláži. Celý den je zakončen supr večeří, Petr nás zve na mořské plody. Jdeme naší ulicí až na Piazza del Plebiscito do restaurace Osteria del Pozzo . Sladěné prostírání s barvou stěn, krásný sklo..moc příjemný a taky moc příjemný čtení menu. Vybírám rizoto se šafránem, krevetama, zeleným jablíčkem a kupou bylinek. Objednáváme víno a karafu ...

Ještě myslím na vzpomínky z Bologni a všech ostatních měst a do toho se připravuju na příjezd rodičů. Setkají se tu i s Petrem, dorazí asi o dva dny později. S mamkou máme dohodnuté, že převezmu ve čtvrtek, den jejich příjezdu, klíče o pokoje na recepci, jelikož dorazí až k půlnoci. Vše je naplánované a odpoledne jdu pro ně, žádný problém. (Jinak s Anež ty tři předchozí dny jsou jako obvykle, žádný spešl program nebo odklonění od normálu) Čtvrtek je tedy tady, už je odpoledne a mám ty klíče. Nejspíš jsem se šla projít nebo byl Masterchef....to není tak podstatný. Důležitý je vydržet do jedenácti večer a stihnout autobus na nádraží. To se ale vede, kolem 23.25 nasedám do linky 1/4 a mířím i se dvěma lístkama v peněžence na nádraží za rodiči. Jsem tam o něco dřív, čekám na klidném nádraží a po chvíli na mě už táta s mámou mávají. Nevypadají ani nijak zvlášť zdrchaně po dlouhý cestě vlakem, ale těší se do postele. Táta propásl možnost záchodu ve vlaku a stepuje na zastávce....moula Autobu...

ÚTERÝ Tóšovi to nějak zázračně vyšlo a dorazí dnes! Vymýšlíme habaďůru na Anež, ta nic netuší. Jsem jak na trní, máme školu, pak oběd doma a já se "vyplížím" ven jakože na procházku po krátkém šlofíku (Anež si šla číst a na kafe, dobře pro mě). První co, baklava s sebou jako překvapení na nádraží, dál baterky AAA do analogu, v neposlední řadě včas vyrazit, ať jsem tam před Tóšou. Pěšky to nevychází ale pelášim na zastávku a autobus mě doveze tak 5 minut před příjezdem vlaku. Najdu nástupiště, trochu zběsile, chci to stihnout. Dojdu podchodem na perón 4 (myslím, v tom spěchu si nic nepamatuju) a do pár chvil přijíždí vlak. Tóšu najdu hned a předávám baklavu. Anež je překvapená dost, Tóša zazvonil u dveří u bytu (ale my nikdy zatím neotevřel na zvonění, takže jsem věděla, že nebude chtít otevřít), pak i ťuká a to už mi Anež volá, že je divný, kdo se to na ni dobývá..no sranda, pak ale otevře. Pozve Tóšu, neví, jestli mi nemá dát vědět, že je tam. Já po pár minutách ale vejdu a ...