25.3. - 1.4. । Velikonoce a máme tu rodiče a Petra

Ještě myslím na vzpomínky z Bologni a všech ostatních měst a do toho se připravuju na příjezd rodičů. Setkají se tu i s Petrem, dorazí asi o dva dny později. S mamkou máme dohodnuté, že převezmu ve čtvrtek, den jejich příjezdu, klíče o pokoje na recepci, jelikož dorazí až k půlnoci. Vše je naplánované a odpoledne jdu pro ně, žádný problém. (Jinak s Anež ty tři předchozí dny jsou jako obvykle, žádný spešl program nebo odklonění od normálu)

Čtvrtek je tedy tady, už je odpoledne a mám ty klíče. Nejspíš jsem se šla projít nebo byl Masterchef....to není tak podstatný. Důležitý je vydržet do jedenácti večer a stihnout autobus na nádraží. To se ale vede, kolem 23.25 nasedám do linky 1/4 a mířím i se dvěma lístkama v peněžence na nádraží za rodiči. Jsem tam o něco dřív, čekám na klidném nádraží a po chvíli na mě už táta s mámou mávají. Nevypadají ani nijak zvlášť zdrchaně po dlouhý cestě vlakem, ale těší se do postele. Táta propásl možnost záchodu ve vlaku a stepuje na zastávce....moula

Autobus přijíždí a nastupujeme, do toho aspoň trochu popisuju našim okolí, jaká Ancona je a jak se tu mám. Jedeme chviličku, rodiče vidí i rychle Piazza Cavour, kde jsme vystoupili. S rachtajícíma kuframa míříme k nám do ulice, ukážu jim okna našeho bytu a naši se odpojují do hotýlku. Zítra se potkáme u nás v bytě na obhlídce. Buona noce!

PÁTEK

Delší spaní, hotelová snídaně a k desátý naši stojí už pod okny. S Anež už jsme dosnídaly a jen koukáme na kus masterchefa (Je i trochu nervózní, neviděla se s oběma rodičema najednou, hehe). Už je vedu ale po schodech a vcházíme do bytu, proběhne krátký představení a už se bavíme o Anconě, jak to tu probíhá, co škola a všechno, co tady zažíváme. Domluvíme i na večer sraz ve špageterii a vínko i s Anež. Paráda.

Vyrážíme pak na obchůzku Ancony, projdeme se u moře u Passeta (a nabereme trochu mořské vody do bot), zkusíme kafe v naší oblíbené kavárně/cukrárně, ukazuju našim hlavní třídu Via della Vittoria, Piazza Cavour, pak i druhou stranu blíž k přístavu.. Jdeme kolem divadla, koukneme na pár velkých lodí a podél vody a postupně výš a výš se dostáváme ke katedrále. Vybrala jsem i cestu, kudy jsem zatím nešla, tak i pro mě kousek novýho. Naši jsou mile překvapený, líbí se jim kdejaký kout a místečko. U katedrály se porozhlídneme, je vidět dost na obzoru. Vedu naše i dovnitř katedrály, kde projdeme i kryptu. Prokládáme to hovorem o škole, jiných výletech, který jsem podnikla a vším možným.

Další zastávka míří k "divadlu" (vůbec se tomu tak neříká, ale vypadlo mi slovo pro otevřenou tribunu s hledištěm pod širým nebem z antických časů) a dál k majákům naproti katedrále. Výhledy máme znovu i na moře, ale zas trošku jinak. Když scházíme dolů, jdeme už směrem zpět k nám do ulice, takže ukážu našim ještě ekonomickou fakultu a okolní uličky, jsou fakt rádi a nadšení.

Oběd jsme zvládli na Piazza Roma v restauraci vedle pobočky Maison delice, pizza a dvakrát těstoviny (mamka dovolenkářsky s mořskýma plodama a já variaci na boloňskou omáčku s čerstvým pestem. Byla i zmrzlina a kupování pohledů.

Večer se přiblížil, s Anež jsme se připravily a sešly jsme se s našima u nich u hotýlku. Přes promenádu jsme mířili za náměstí na spšagety. Chvilku jsme si počkali před otvíračkou, pak jsme vstoupili jako první hosté. Nejdřív jsme byli lehce v rozpacích, nevěděli jsme, co si myslet o tom místě vlastně. Kuchař/majitel takový podivín, obyč vybavení, menu na papíře v eurodeskách...celí nesví jsme začali vybírat, táta si radši nevybral ani svý jídlo, hehe. Recenze na googlu ale mluvily jasně, 4,9 hvězdiček, supr fotky jídel a chvála. Vydržíme!!

Jídlo i majitel (Simon, jak se představil) překvapily nakonec dost! S Anež jsme do sebe nemohly naše obří porce carbonar dostat a táta po ochutnávání a dojídání nepotřeboval ani svou porci. Všechno zachráněno a atmosféra a naladění se změnily jen k lepšímu. Nebyli jsme tam naposled. 

Po odchodu jsme se ještě rozhodli, že sklenička vína by klidně mohla být ještě jedna a tak jsme za rohem od našich našli místo v malé vinárně/kavárně a poseděli. 

SOBOTA

Výjezd na výlet trochu mimo centrum připadl na dnešek. Mamka měla v úmyslu Monte Conero a útesy. Autobus jsme si obhlídli a sraz jsme měli na zastávce na 10.30. Skoro sami nastupujeme a je před námi asi 40 minut cesty, směrem do městečka Massignano. Mají značené červené trasy a my vybrali tu, která vede i přes vrcholek Conera a postupně přes výhledy až do Poggia, kde jsme chtěli (a potřebovali) stihnout autobus domů. 

Kocháme se okolím z okýnka a povídáme si. Sleduju jízdu na mapě, abychom pak správně vystoupili. Počasí je vlídný, písek ze Sahary je furt intenzivně znát. I tak u vrcholku byla znatelná mlha a mraky, tak úplně na kopec jsme nevylezli, dost škoda, ale neviděli bychom stejně nic. K tomu se začal i zvedat vítr... Rychlý fotky u vyhlídek a už scházení. Celý ale zážitek, v klidu se vracíme pak na zastávku a čekáme na bus. 

NEDĚLE

Dnes máme výlet ještě dál, San Marino, stát ve státě. Je malý, víc na severu. Kupujeme lístky na vlak (hloupě až na nádraží a jsou jednou tak dražší), jedeme Frecciarosou! Trvá to něco kolem hodiny, koukáme přitom na moře, na pláže a městečka, kterýma projíždíme. Cílová stanice je Rimini, kde musíme během 40 minut najít lístky a ještě zastávku a autobus do samotného San Marina. Jde to celkem hladce, najdeme zastávku a pak hned míříme do tabáku pro lístky. Šup šup a sedíme, a štěstí, že máme místo. Trvá to tak 50 minut, jede se příjemně, parkujeme pod kopcem blízko centra. 

Všichni prchaj, my taky, lidí je dost, jde to znát. Projdeme bránou a už stoupáme uličkama. Lidi mi lehce vadí, ale vyhneme se jim částečně. 

Vytvořila jsem mapičku s vyznačenými místy, kam bychom měli dojít a jde se nejlepší možnou cestou, obejdeme tak všechno podstatný. Lidí jsou někde víc, někde míň...ale nevnímáme je tolik a jdeme si sami. Cesty k jednotlivým věžím/pevnostem jsou klidný, dost mezi stromy a je to krásný. Máme plno fotek, jednou já s tátou, pak všichni, pak ještě já s mámou...sranda.

Celý den je krásně sluníčko, občas vezmeme mikinu, ale není nám žádná zima. Po příjezdu do Ancony jdeme domů a připravíme se už jenom na spaní pomalu. Na zítra máme v plánu ranní běh..

Kafíčko v Rimini

PONDĚLÍ

Aprílový pondělí, vstáváme pozvolna a s tátou si dáváme vědět, jak jsme na tom. Po snídani bude sraz u našich dveří a vyběhneme.

Před desátou se scházíme, mamka je náš nosič (má batůžek se vším možným a pitím) a projde se zatím pěšky. Foukne, ale svítí sluníčko a po chvilce běhu je znát fakt teplo! Dobíháme až k majáku, skupinka žen nás vyfotí a otočíme se nazpátek. Mamku potkáme u konce cesty od majáku. Taky se vydává na cestu zpět, sraz je u moře u Passeta. S tátou si užíváme výhled na přístav a moře a táta okoukává uličky. 

Máme 7km, čas kochací...ideální. Vydýcháváme se, pozorujeme vlny a čekáme na mamku. Všude je i dost lidí, šli se sluntit a užít si den po Velikonocích.

Už jsme všichni, umytí po běhu a vyrážíme na oběd. Je to jasná volba, pan špageťák. Ještě jednou si rodiče chtějí smlsnout na nejlepších těstovinách v Anconě (hihi). Zkoušíme špagety s pepřem a pecorinem a bolognoskou omáčku...výtečné. Můžeme se zase odvalit do postele. Pak den pokračuje venku, u Passeta a moře. Zakončujeme ho na skleničce vína kousek od hotýlku. Myslíme na všechny dny, co jsme to spolu strávili a trochu mluvíme i o plánu odvozu z Ancony, až budu končit erasmus.