4.3. - 10.3. । Výlet do Benátek za Aggy

SOBOTA

V úterý odjela Lucka a už je tu další den návštěv. Tentokrát se my chystáme navštívit Benátky a zároveň s nimi Aggy! JO, uvidíme se teď pak u nás v Anconě. Vyšlo to super v dobu, kdy se do Benátek chystá s kamarádkama. Cesta je tedy následující: Ráno před pátou budíček, autobusem na zastávku flixbusu a 5.40 už nám to jede směrem Benátky. Trochu spíme, trochu se to vleče, ale pak už zbývá jen tak hodina a půl do cíle (celkem cesta na 6 hodin). Ve 12 už se vítáme s Benátkama, na zastávce Venezia Mestre, odkud jedeme rovnou vlakem do stanice Venezia St. Lucia, tedy (polo)ostrovní části Benátek. Trvá to asi 10 minut. Počasí je zamračený, nikde se moc sluníčko neukazuje (jak predikovala i předpověď), ale vrstvy máme, bundy taky a můžeme vyrazit v klidu do města.

Vede nás to z vlaku hned ke Kanálu Grande, kde je mumraj lidí, docela se to tu hemží turistama (spíš tedy teď mimo sezonu italskýma), tak se snažíme dostat do uliček přes most (Ponte degli Scalzii) a ztratit se. Pár fotek, koukneme na kanál a loďky a jdeme. Přecházíme na druhý břeh, vybíráme uličku za uličkou (je to tu jako v bludišti), koukáme po malých restauracích, obchůdcích, malých ateliérech a tak. Přemítáme program a po mé svačině se rozhodujeme, jak s obědem. Nakonec se vlastně skoro okamžitě vracíme ke skoro první restauraci, kterou jsme zahlídli - Trattoria alla Ferrata. Maličká, klasická italská restaurace, dřevěné stolky, na baru připravené mističky s nastrouhaným parmazánem (nynynynyy)... udělalo to na nás dojem. Pan majitel/šéfkuchař, malý postarší pán s lehce zasmušelým výrazem, nás přijde obsloužit, napíše si dvě sklenky bílého, jednou ravioly s ricottou a špenátem a jednou lasagne s ragú do notýsku a peláší do kuchyně. Rychle máme na stole víno a můžeme víc vnímat a užívat si tuhle stránku výletu...

Oběd ušel, dejme tomu, že ravioly bychom zvládly obdobně i doma..ale zážitek máme. Počasí se nijak zvlášť nezhoršilo, spíš se udržuje na celkem snesitelné úrovni. Nadále procházíme uličky, míříme víc a víc do centra a stále po stejném břehu. Míjíme merkato, plno malých uliček, červené domky (jsou v něčem stejné jako u nás, ale více červených odstínů a kamenných balkonků) a úzké mostky přes kanály. Občas jede loďka s gondoliérem. Tóša mě navedl, kde je obchůdek s dresama, kam si jede pro svůj vysněný a jdeme k němu. Je to mini místnost, skoro takový obchůdek ve výloze. (Okoukáváme, který s dresů je náš favorit, hehe) Následující ulice je široká, s plno cukrárnama, pekárnama a dalšíma obchůdkama. Vidíme plno tiramisu, cannoli, cornetta... jdeme ke kavárně 1000 coffee&bakery. Když dojdeme, vidíme nezvykle moderní kavárnu, vypadající středoevropsky, v nabídce i flatwhite.. mají focacci, obložené houstičky, tiramisu. Každá si objedná kafe a já zkouším tiramisu. Je super, nahore posypaná pořádně kakaem a prokládaná piškoty! Jen trochu víc kávové chutě by to chtělo a jinak nemá chybu, krém je lahodný!

Chceme využít počasí a hledaly jsme proto, kde jsou jaká muzea nebo galerie. Hledáme galerii/muzeum s moderním uměním a netrvá nám to dlouho. Čas na odpočinek někde uvnitř v teple. Galerie má tři patra, na pokladně nám paní ještě doporučí vstupenku zahrnující ještě jedno muzeum. První část je jak dělaná pro nás, je tady mix obrazů, soch a dalších děl. Období je taky různý, což je zajímavý a jen tak to neomrzí při procházení, různorodost je zkrátka na místě. Druhé patro je ale jen o portrétech tak zdoby renesance, což prolítneme a moc se nezastavujeme, nakonec třetí část je pro nás o ničem.

Už se i časově pomalu blížíme k příjezdu Aggy. Jdeme ale na skleničku, malý podnik v jedné z uliček (jak jinak) Fondamenta Garzotti - podnik Bacaro Quebrado. Skromný místo, v něčem z toho máme pocit jako když jsme v Alibi. Nabídka dost příjemná a cenově přijatelná. Objednáváme červený a bílý. Hledáme do toho spoje na zítřejší loďky.. K večeři chceme něco jednoduchýho. Najdeme si sámošku, ať seženeme něco k večeři. Pečivo, rajčátka, cottage, sýr, to je naše večeře. Se vším se přesuneme k zastávkám autobusu a čekáme na Aggy. Překvapila nás ne jen sama, ale i s dalšíma čtyřma holkama.

Celý večer jsme ještě pobily chvíli ve městě (koupily jsme 24hodinové jízdenky zahrnující vodní dopravu), na loďkách, v uličkách a pak už kolem klubovny, kde jsme spaly. Vše ok, přes noc zima, ale dočkaly jsme se rána zdárně.

NEDĚLE

Ráno je pod pod mrakem, pomalu se probouzíme, balíme se (jen my s Anež, holky tu jsou do úterý/středy). K snídani nás Aggy překvapí kroláčem, nejepší věc dneška! Možná nepotřebujeme nic moc navíc. Moc děkujeme Agyyzzz.

Přípravy nám trvají, takže kolem desátý jdeme z klubovny, na zastávce Aggy zjistí, že nemá peněženku, takže jede zpátky a my dál do centra. Tam se s Anež vydáme do toho druhého muzea, holky se projdou a počkají na Aggy. 12.24 jede pak loď na Murano. Máme plán jet jak tam, tak na Burano, ať to i s Anež vidíme.

Neodjíždíme v domluvený čas společně, trošku jsme se nepochopily, ale na Murano dojedeme chvilku po sobě. S Anež obejdeme pár obchůdků s muránským sklem (asi tu nic jiného snad nemají, mimo pár kaváren), přes most a zpět po druhé straně úzkého vodního kanálu. Déšť je opravdu nepříjemný a přidává se silnější vítr, tak se jen schováváme ve vchodě obchodu blízko zastávky loděk. Po chvilce přesun více do centra k druhé zastávce, máme pocit, že tam dojedou holky spíš. Voláme Aggy a jsme špatně, vystoupí a první zastávce, tak se sejdeme po cestě.

S holkama rychle probereme, jaký bude plán, poreferujeme o Muranu a po krátký procházce se odebereme k loďkám a čekáme na odjezd jedné z nich směrem na Burano. Burano je ostrůvek s vyhlášenou krajkou a barevnými domky. Cesta trvá zhruba 20 minut asi. Tak si s Anež zatím dáme oběd, co nám holky koupily (znovu pečivo, zelenina a sýr).

Burano nás překvapilo a okouzlilo víc, je fakt aspoň trochu odlišný od Benátek. Barevné domečky nás vítají hned od příjezdu. Když pomineme to strašný počasí, jsme nadšený a koukáme do všech výloh s krajkama a šatama nebo výloh kaváren. Hned i hledáme nějakou, kde se zahřejeme (předchází tomu focení u domečků). Když jsme uvnitř kavárny, sušíme věci co to jde, někdo vybere kafe, někdo horkou čokoládu a s Aggy zkoušíme Arancini (smažená koule s rýží a sýrem).

Když odjíždíme z Burana, vidíme malinko se probouzející sluníčko. V Benátkách už se objeví ještě víc a dost zahřívá. Tak ho budou mít aspoň holky následující dny, které tady ještě budou. Nakoupíme jídlo do busu, najdeme čas odjezdu vlaku a jdeme na nádraží. Rozloučíme se s Aggy a už míříme do Venezia Mestre a dál na zastávku flixbusu...

...stihly jsme ještě i poslední autobus před půlnocí, který jede na Piazzu Cavour a kolem po dvanáctý už ležíme v posteli. Arrivederchi!

Burano